Znovuobjevené umění výšivky se vrací do módy

Je to absence ruční práce, touha být offline nebo radost z tvoření? Těžko říct, důležité je, že vyšívání se opět vrátilo do módy. Tato precizní a jemná technika mě vždy fascinovala. Patřím k těm dívkám, pro které bylo vyšívání součástí výchovy. Ponožky stále zaštopuji, mimochodem. Obdivuji výšivky a snad proto, jaké krásné vznikají, stále ještě sbírám odvahu to opět zkusit. Zde jsou mé oblíbené 3 příběhy psané jehlou a nití:

Tenhle kurz vyšívání začal v roce 1997 v malé vesnici Rutongo. Rwanda zdevastovaná genocidou, při níž bylo zabito na milion lidí, hledala nový smysl života. Ten jim přinesl projekt Christiane Rwagatare, která kouzlo výšivek povýšila na umění a doslova poslala do celého světa. Na každou jehlu používají místní ženy tři různé barvy nití, tak jako malíř míchá barvu na svůj obraz. Vyšívat je naučily belgické jeptišky během své mise v roce 1980 a díky Christiane se z koníčku stala nejen obživa, ale i možnost, jak vyjádřit své city a lásku k tak zkoušené, a přesto krásné zemi. To je příběh Savane Rutongo-Kabuye.

Vědci si lámou hlavu, co se děje v noci, když spíme. Fascinace paralelním světem spánku dala vzniknout projektu Sleep series (Spánková série) íránské umělkyně Maryam Ashkanian). Ta vyšívá na ručně vyrobené polštáře lidi, když spí a vychází z představy, že právě ve spánku odhalujeme svou pravou tvář. Její polštářové sochy odhalují lidskou křehkost a intimitu. Otisk snu a lidské tváře, jehlou přenesený do polštáře.

Jedny z nekrásnějších českých výšivek má na svědomí knižní grafička Ivana Kocmanová. Cit po kompozici, barvy i zachycení okamžiku je nepřehlédnutelný. Ve své práci vychází z fotek, které po překreslení na papír přenáší na látku. Momentky všedních dní tvoří pod značkou by-bro a svou práci krásně vystihuje slovy: „Chci své foto vzpomínky uchovat raději v látce než paměti mobilního telefonu.“