Měla jsem moravskou metropoli vždycky ráda, ale o jednom listopadovém víkendu jsem si ji zamilovala. Šalinou i pěšky, v Brně je /pro mě/ vždy hezky.

Špatné počasí nás nemohlo odradit. Vždyť mlha je krásná tím, co v sobě ukrývá. A tak nepřízeň počasí vrhla do mé přízně, trochu neplánovaně, budovu Janáčkova divadla. DNB připravilo v rámci výročí 50. let akci Otevřený dům. Upoutaly mě už plakáty na představení a propagační materiály od Ivana Pinkavy postavené na silné fotografii s dobře umístěným výrazným textem. A skvělou režii mělo i otevření prostor divadla veřejnosti: interaktivní prohlídky a instalace zahrnující vystoupení orchestru, dětského sboru i tanečníků na hudbu jak jinak než Leoše Janáčka. Stavba, jejíž realizaci dvakrát přerušila válka, ukrývá pod železobetonovým monolitickým skeletem velkorysý prostor, jednoduché interiéry a kvalitní materiály jako libereckou žulu, šluknovský černý syenit, bulharský mušlovitý vápenec, leštěný iránský jilm nebo turecký ořech.

Brno je důkazem, že dobré místo dělá atmosféra a lidé. Dva nejlepší podniky jsou v patře, tak trochu schované, bez velkých cedulí a poutačů. Nepotřebují výlohy a křičet do ulice: „tady jsem!“ Když se architekt rozhodne vařit, může to s ohledem na estetiku a cit pro kompozici ingrediencí dopadnout skvěle – jako v MFG bistru (Minimalistische Feste Gruppe) architekta Petra Hurníka. Jeho nakládané olivy v citronovém oleji jsou božské.

Stejně skvělou kompozici stylu a chutí namíchal Vlastimil Baránek v pro mě jednom z nejlepších barů v Čechách, Super Panda Circus. Vážené dámy, milí páni, račte se usadit v cirkusovém šapitó, naši krotitelé předvedou kousky nevídané. Divoké kejkle, hru světel a stínu, kouřové rituály jen pro vaše potěšení.

 Areál mrazíren ukrývá multifunkční prostor kreativního hubu s galerií a kavárnou Industra. Kombinace vysokých stropů, betonové stěrky a černé barvy se již staly poznávacím znamením zdařilých rekonstrukcí industriálních prostor. Nedělní brunch zde voní kávou. Adam se u kávy pohupuje do rytmu hudby ze starého kazeťáku a Petra nosí z kuchyně jednu dobrotu za druhou.  O recept na otevřený sendvič s kuřecím masem, fenyklem, citronovým dresingem a sojovými boby edamame si budu muset napsat.

Stálicí na kávové mapě Brna a místo, které nikdy nevynechám, to je kavárna v Melounovém cukru. Skvělé pomazánky, naprosto luxusní dezerty a samozřejmě kvalitní káva. Prostor je to malý a někdy hlučný, ale připomíná mi intelektuálské kavárny v Berlíně. Venkovní posezení pak umožňuje mou oblíbenou činnost – pozorování kolemjdoucích a ruchu města.

Brno je pohodové město, které si na nic nehraje. Protože nemusí. Má obrovské charisma a moravskou srdečnost s níž se otevírá návštěvníkům.