Poprvé jsem si na svou cestu do Říma nepřipravila pečlivě vygooglovaný seznam kaváren a restaurací, které bych chtěla navštívit. A stejně jako u architektury i zde mne toulání přivedlo na místa, dost možná ještě lepší a rozhodně autentičtější, než by nabídl internet. Pokud vy nechcete jídlo v Římě ponechat náhodě, možná vám pomůže můj malý výběr a mlsný jazýček, který jej sestavil. O tom, že místa navazují (trasou) na předchozí článek o zajímavých domech, snad není pochyb.

1. in vino veritas

Víno je pro mě, stejně jako káva, o okamžiku, který se s ním pojí. Zastavit se během dne a pohodu takové chvíle umocnit sklenkou dobrého vína, je radost. Když se připojí dlouhý stůl, osazený náhodnými kolemjdoucími, milá obsluha, skvělé degustační barové menu a božské bílé z Alto Adige (Bronner Julian 2016, Lieselehof) víte, že svět je v pořádku. Nová vinotéka RetroVino doplnila teprve nedávno svoji nedalekou, skvěle fungující, sestru RetroBottega. Papriky s omáčkou z tuňáka byly skvělé a připomněly mi mé oblíbené Vitello Tonnato. I další chody byly výborné, jako například tatarák s křenovým přelivem a domácími krutony. Korunován červeným Pinotem Pigeno 2016, opět z Alto Adige, vinařství Stroblhof, neměl večer chybu. Mimochodem zde jsem dostala lekci o hrdosti Římů a Michelangelovi za rohem.

2. Tesoro come una Campana

Tesoro znamená poklad. Campana (v překladu zvon) opravdovým pokladem je. Malé vstupní dveře byste snadno přehlédli. Nás sem dostal déšť a vzpomínka na cestu kolem předchozí noci, která dávala tušit, že davy spokojených Italů sem nechodí jen koukat na televizi. Zašli jsme si do Zvonu na nedělní oběd. Bílé nažehlené ubrusy, typicky italský dřevěný interiér s tradičně vystavenými dezerty, ale i čerstvou zeleninou, rybami, sýry. A stejně bělostné byly zástěry číšníků, kmitajících mezi jednotlivými místnostmi. Nic nebyl problém a vše bylo báječné.  Atmosféra rodinná a restaurace evidentně místem rodinných setkání.  Co dodat? Že dorty rozhodně nevynechejte a také, že tenhle ráj na zemi funguje už neskutečných 500 let.

3. Italská Asie

Proč ne? Asijskou kuchyni miluju a baví mě ji ochutnávat i v takových destinacích, jako je těstovinový ráj. Industriální prostor je plný a dost možná zde polovina lidí má jen velmi čerstvou občanku. Tohle místo odráží speciální wibe celé čtvrti rozkládající se pod kopcem s Pomerančovou zahradou a slavnou klíčovou dírkou. Své zážitky tu můžete rozebírat u drinku ze Sake, Bergamottu a toniku s názvem Orient Express, klasického Aperolu i mnoha dalších. Výskyt mladistvých záhy vysvětlila nabídka all-you-can-eat, která se však nijak neprojevila na skvělé chuti jednotlivých jídel, která jsme vyzkoušeli. Krásný dlouhý bar s baldachýnem, sametové čalounění, zlaté doplňky a malované asijské motivy vám dají zapomenout, že se venku setmělo a odpoledne se příjemně přehouplo do večera. Tak ještě skotskou se zázvorem, prosím.

4. Buongiorno

Cornetto a káva voní na každém rohu, a tak není problém ponechat v Římě místo na snídani náhodě. A byla to snad více než náhoda, která nás uličkami historického centra přivedla až k hotelu G-Rough, o němž jsem četla na Dezeenu. Jedná se o starý palác ze 17. století, který Gabriele Salini proměnil ve stylový boutique hotel. Citlivě zrekonstruované, eklekticky zařízené pokoje vzdávají poctu italské eleganci a modernismu. Najdete zde ikonické kousky z 30 a 50tých let od designérů jako Ico Parisi, Gio Ponti, Paolo Venini, Seguso nebo vtipné talíře a nábytek od Piera Fornasetti. Právě u jeho kabinetu si můžete dát bohatou snídani a užít si atmosféru tohoto jedinečného místa.