Neapol

Proč se v Neapoli vyplatí si místo do galerie, koupit jízdenku do metra?

Nebyla na mém seznamu míst, která bych chtěla vidět, a dost možná proto mě tak překvapila a oslnila. Neapol. Pro někoho rušná, špinavá, pro mě krásná, pulzující, tajuplná i otevřená. Starobylé město na břehu moře v Neapolském zálivu ukrývá nejeden poklad. Pro svou unikátní středomořskou architekturu a kulturu, která ovlivnila mnoho částí světa, bylo jeho historické centrum zapsáno v roce 1995 na seznam světového a kulturního dědictví UNESCO. Noční Neapol voní čerstvě vypraným prádlem, kterým úzké uličky oblékly své malé balkóny. Chodníky se lesknou, skútry proplétají mezi domy a lidé korzují městem nebo posedávají v restauracích a kavárnách. Na počest italské královny zde vznikla slavná pizza Margherita a jednu z nejlepších mají v L'Antica Pizzeria da Michele. Připravte se na frontu na jejímž konci vám však bude odměnou naprostý skvost, který zde pilovali k dokonalosti od roku 1870.

Poklad v hloubce 50 metrů, to je stanice metra Toledo v samotném centru Neapole, kterou si rozhodně nenechejte ujít. Patří k nejkrásnějším na světě a je součástí projektu „Stazioni dell’arte“ (Umělecké stanice). Tisíce jemných bublinek bude stoupat vzhůru okolo vás v dech beroucí kompozici modrých odstínů na téma vody a světla, kterou vytvořil architekt Oscar Tusquets Blanca. Ohromí vás monumentální podhled oválným otvorem („Crater de luz“) směrem nahoru skrz všechna patra až na úroveň vozovky, kde prosvítá denní světlo. Do jiného podzemí z jiného století se dostanete zadním traktem staré nemocnice, okolo opuštěného kostela, abyste stanuli uprostřed nejstaršího pohřebiště v Neapoli – Katakombách svatého Gennara ze 4. století.

Zatoužíte-li po čerstvém vánku, slané vodě a slunci ve vlasech není nic snadnějšího než nasednout na jednu z lodí, která vás z Neapole doveze až na opěvovaný a citrony provoněný ostrov Capri. Svezte se lanovkou, toulejte uličkami s výhledem na moře, přivoňte k místním parfémům Carthusia, vychutnejte Limoncello ve stínu některého z malebných domů a určitě navštivte Villu San Michelle a její nádherné zahrady. Obrníte-li se trpělivostí, fronta lodiček do modré jeskyně (Grotta Azzura) se vyplatí.

Další z „povinných“ výletů opačným směrem to jsou Pompeje, vlakem necelých 40 minut. Dech beroucí starověké město pohřbené pod nánosem popela sopky Vesuv. Připomínka zašlé slávy a výjimečné kultury z 1. století našeho letopočtu. Moderní kanalizační systém, erotické fresky ukryté oku pozorovatele, stejně důmyslně jako zahrady uvnitř domů nebo socha objímajících se milenců v minutě zkázy na mě zapůsobily tak, že jsme si po návratu museli pustit jeden z filmů na toto téma.

Znáte Geniální přítelkyně? Knihy Eleny Ferrante tak trochu zalezou pod kůži a jejich děj vás mimochodem zavede právě do Neapole 50. let. Často se mi stávalo, že v italských uličkách hledala jsem pak Lilu a Lenu…

Ciao Bella!