Památník Tomáše Bati je úchvatná stavba. Nejpůsobivější architektonické dílo F. L. Gahury, moderní parafráze gotických staveb. Skleněná katedrála jako pocta životu i odkazu velkého Čecha.

Jedno z mých nejoblíbenějších míst v anglické metropoli – obytný komplex Barbican. Dlouhé hodiny jsem se dokázala toulat jeho chodbami. Objevovat, žasnout, fotit.

Moje must see v Kodani, to je park Superkilen, ve čtvrti Nørrebro na severu města. Dojedete tam pohodlně a velmi příjemně na kole a cestou se můžete stavit na něco dobrého v tržnici Torvehallerne.

Příběhy denního snění, které mě baví. Česká značka hedvábných šátků Silkygang a jedno odpoledne v pražských uličkách.

Za podobná místa bychom tleskali vždy. Když se zrodí na Palmovce, ošuntělé, špinavé a lehce zapomenuté čtvrti Prahy, je to na “standing ovation” tedy potlesk ve stoje.

Umění ulice nebo zkáza města?

Graffiti - výtvarný projev ve veřejném prostoru mě nepřestává fascinovat. Výkřik barev, který zmizí s dalším okolo jdoucím umělcem. Ukáži vám své 3 nejoblíbenější.

Jeden z pokladů architekta Ricarda Boffila

Obytný komplex Walden na západním okraji Barcelony nás vtáhl do svých spletitých uliček a my žasli na důmyslností, estetikou a impozantností této rudé pevnosti.

aneb 3 nejzajímavější kostely Vídně,

Dalších z mých výletů do rakouské metropole měl tentokrát čistě architektonický cíl, a to zajímavé stavby rakouské metropole. Tři dny, čtyři kudrnatí milovníci architektury, desítky nachozených kilometrů a miliony kapek deště. 

Miniseriál Češi, které bychom měli znát. Dnes o geniálním skladateli, Josefovi Myslivečkovi, jehož tvorbu obdivoval sám Mozart.

Pro někoho město, kde je většinu roku zima nebo prší. Pro jiné to s tramvají na sjezdovku a slavným Ještědem. Pro mě srdcovka. Příjemné město pod horami, které žije svým vlastním tempem, spravedlivě rozděleném mezi práci, sport i zábavu. 

Znovuobjevené umění výšivky se vrací do módy

Je to absence ruční práce, touha být offline nebo radost z tvoření? Těžko říct, důležité je, že vyšívání se opět vrátilo do módy. Tato precizní a jemná technika mě vždy fascinovala. Patřím k těm dívkám, pro které bylo vyšívání součástí výchovy.

Západočeský Cheb nejspíš nebude město, kam se cíleně vydáte na výlet. Pokud se však ocitnete v jeho blízkosti, za návštěvu rozhodně stojí. V duchu se mu omlouvám a snad fakt, že jsem si myslela, že je ošklivý, napraví následující řádky.

Proč se vyplatí si místo do galerie, koupit jízdenku do metra?

Nebyla na mém seznamu míst, která bych chtěla vidět, a dost možná proto mě tak překvapila a oslnila. Neapol. Pro někoho rušná, špinavá, pro mě krásná, pulzující, tajuplná i otevřená.

Poprvé jsem si na svou cestu do Říma nepřipravila pečlivě vygooglovaný seznam kaváren a restaurací, které bych chtěla navštívit. A stejně jako u architektury i zde mne toulání přivedlo na místa, dost možná ještě lepší a rozhodně autentičtější, než by nabídl internet.

Maison de Verre. Paris, je t'aime.

Skleněný dům jen zdánlivě schovaný očím kolemjdoucích i světelným paprskům slunce. Dům, který již tenkrát předběhl svou dobu a fascinovat nepřestává dodnes.

“Šátek tančí podle gest ženy, která jej nosí,” říkal ZIka Ascher, Čech, který si spolu se svou ženou Lídou podmanil svět módy a který věřil, že estetika je lidem vrozená, jen je potřeba ji podněcovat.

Bylo, nebylo, bude, nebude. Začátek jak z pohádek, pro letošní ročník Designbloku zněl až hororově. Nad covidem zvítězil design a zdravý rozum. Unikátní prostory Gabriel Loci v Holečkově ulici se otevřely návštěvníkům.

Kdo by neměl rád Itálii? A kdo by nemiloval Apulii? Důvodů, proč je tak snadné a krásné ztratit hlavu v malebných městech nejjižnějšího cípu Itálie, je mnoho.

Světlo má velkou moc. V dobrých rukách, mění se v Diamant. Kubisticky dům ve Spálené ulici v Praze z roku 1912 oživila sklářská značka Bomma.

Měla jsem moravskou metropoli vždycky ráda, ale o jednom listopadovém víkendu jsem si ji zamilovala. Šalinou i pěšky, v Brně je /pro mě/ vždy hezky.